V tobě vidím sebe aneb jak jsem konečně pochopila projekce

Co je to vlastně ta projekce? Už jsem se s tím pojmem setkala mnohokrát v minulosti, případně s jiným pojmenováním téhož – například zrcadlení. Jednoduše se jedná o to, že v druhých vidíme to, co nejsme schopni vidět sami v sobě (je to tzv. v našem stínu). No jasně, to chápu, říkala jsem si. Na mentální úrovni jsem to opravdu chápala, ale když se mi děly v životě opakovaně určité věci, už pro mě nebylo tak snadné rozklíčovat, co se to vlastně přesně děje a proč, natož jak to do budoucna vyřešit, aby se situace neopakovaly.

Už jsem měla vnitřně zpracovaných celkem dost témat, takže když jsem přišla do kontaktu s jinými lidmi, většinou jsem necítila nijak zvlášť palčivé emoce. Byla jsem schopná se vcítit do druhých lidí a mít k nim soucit, i když se třeba ne vždy chovali přívětivě. Ale jakmile jsem přišla domů, asi to znáte… s těmi nejbližšími to většinou bývá nejsložitější.

V různých intervalech, někdy kratších, jindy delších, se opakovaly určité situace, často jako přes kopírák, které jsem nezvládala. Vybouchla jsem… jednou na přítele, jindy zas na jeho dítě. Racionálně jsem věděla, že nemá smysl stavět se do role oběti – že já jsem ten, kdo tyto situace vytváří. Nicméně jsem pořád nebyla schopná to zpracovat a za nějakou dobu jsem opět pozorovala sama sebe, jak křičím nebo si stěžuji.

Pochopila jsem to až v Chile. (článek o mé cestě do Chile si můžete přečíst zde >>) Zažila jsem tam příhodu, kdy mě vytočila jedna spolužačka. Nechápala úkol, který jsme měli sdílet ve skupinkách, snažila jsem se jí to vysvětlit, ale ona to pořád nechápala a po nějaké době jsem na ni začala být již velmi nepříjemná.

To se mi běžně nestává… přemýšlela jsem nad tím celý večer. Co to bylo? Proč jsem se nechala tak snadno vytočit? Okamžitě mi bylo jasné, že spolužačka je v tom nevinně. Byla to moje projekce a já se rozhodla, že tomu přijdu na kloub. Najednou mi to docvaklo!

ONA JE JÁ!

Co mi na ní vlastně tak vadilo? Že byla pomalá a nic nechápala, že nás zdržovala „od práce“, ztratila jsem s ní trpělivost. Ve skutečnosti to bylo přesně to, co jsem si myslela a co jsem dělala sama sobě v Chile. Byla jsem tam jedna z nemladších a rozhodně nejméně zkušená, co se týče práce s energiemi, s lidmi, s duchovnem… A tak jsem celou tu dobu byla sama na sebe tak trochu naštvaná, že nic nechápu, že jsem pomalá a zdržuju a ztrácela jsem trpělivost sama se sebou. Ale vůbec jsem si toho nebyla vědoma – bylo to takzvaně v mém stínu.

A tato spolužačka mi pomohla to rozkrýt. Znovu se jí v duchu omlouvám a děkuji za tuto lekci. 🙏

Díky tomu jsem následně stejně jednoduchým způsobem byla schopná rozklíčovat i všechny ty opakující se situace z domácího prostředí. Třeba jsem zjistila, že jsem v sobě měla část osobnosti, která si chtěla hrát a být ve „flow“, ale přitom jsem to sama sobě nevědomě zakazovala (obdobně jako přítelově dceři) – přece nejdřív bych měla nebo musím dodělat toto… („už bys měla jít spát a ne si tady hrát“). Od té doby se snažím více si dovolovat dělat to, co chci a méně dělat to, co bych měla. A zřejmě se mi to celkem daří, protože už si ani nepamatuju, kdy jsme naposledy měly s partnerovou dcerou nějaký konflikt.

Schválně… zkuste si to taky 😉

• Zažíváte opakovaně situace, kdy vás vytáčí partner, dítě, kolegyně, šéf, rodiče, jiní (cizí) lidé …?
• Co přesně vám na nich v tu chvíli nejvíc vadí? (Jděte co nejvíc do hloubky – k jádru problému)
• Otočte to: ONA JE JÁ / ON JE JÁ
• Už víte, co děláte nevědomky sami sobě? Teď s tím můžete přestat 😉

Navazující článek „Projekce podruhé – tentokrát pozitivně“ si můžete přečíst zde.

S láskou ❤️

Soňa Moudrá