Projekce podruhé – tentokrát pozitivně

V předchozím článku „V tobě vidím sebe aneb jak jsem konečně pochopila projekce“ jsem psala o projekcích (zrcadlení, práci se stínem) se zaměřením na ty situace, které vnímáme spíše negativně – to znamená, když nás někdo štve, irituje, vytáčí… Ale stejným způsobem to funguje, i když na nás někdo působí pozitivně. Když jsem to slyšela poprvé, tak mi to hlava nebrala, nicméně zas až tolik pozornosti jsem tomu tenkrát nevěnovala. Přeci jen každý spíš potřebuje vyřešit primárně ty situace, které jsou nepříjemné, tak proč se patlat v něčem pozitivním, že?

Až postupem času jsem pochopila, jak to vlastně bylo myšleno. Jedná se o situace, kdy druhého člověka vnímáme jako náš idol, vzor… Často k té osobě můžeme vzhlížet až s posvátnou úctou, jako na nějakého poloboha, andělskou bytost, někoho dokonalého, bezchybného, supermana… Zkrátka stylem „Ty jsi tak úžasný/á! Tohle bych já nikdy nedokázal/a.“

Opak je pravdou! Lze aplikovat stejný postup jako v předchozím článku:

• Vzhlížíte k nějaké osobě? Máte nějaký vzor či idol?
• Co přesně na této osobě tolik obdivujete? (Jděte co nejvíc do hloubky až k jádru)
• Otočte to: ONA JE JÁ / ON JE JÁ
• Teď už víte, že obdobné vlastnosti či schopnosti v sobě máte taky, jen jste o tom zatím nevěděli. Teď je můžete začít rozvíjet 😉

Když se naučíme pracovat s projekcemi v obou rovinách, dostaneme se do stavu, kdy jsme si všichni rovni. Nikdo není ani horší ani lepší. Jen jsme na různých stupních vývoje.

„Všichni jsme si rovni. Nikdo není ani horší ani lepší než já.“

A jak jsem tuto rovinu rozklíčovala ve svém vlastním životě? Zhruba před dvěma lety umřel můj děda. Kvůli Covidu jsme nemohli na pohřeb (na vnoučata nezbylo místo). Tetu napadlo, že bychom každý mohli sepsat něco o dědovi (jak si ho pamatujeme, co jsme na něm měli rádi…). Ona to ode všech posbírala a následně přečetla na pohřbu.

Asi o rok později se mi to najednou propojilo s tématem projekcí – uvědomila jsem si, že každé z vnoučat vnímalo dědu trochu jinak. A v tu chvíli mi to došlo – každý v dědovi viděl to, co v sobě měl on sám.

A taky mi došlo, jak jsem se celý život trápila tím, že nic nevím, neumím, všude kolem sebe jsem viděla samé chytřejší a schopnější lidi. A oni mi přitom jen ukazovali, co v sobě mám taky. Jen jsem o tom ještě nevěděla. Dnes když vidím člověka, který mě zaujme, tak si řeknu: „Ty jo, ten je fakt dobrej v téhle oblasti! Mohla bych to zvládnout taky? Jo, asi jo, když na tom trochu zapracuju :)“

„Už se přestaň podceňovat a začni využívat svůj potenciál naplno. Vše, co vidíš v druhých, máš v sobě taky!“

S láskou ❤️

Soňa Moudrá