Co je to proboha za nápad dávat si pseudonym Soňa Moudrá a doménu www.sonamoudra.cz ???
To ta holka v sobě nemá trochu soudnosti?
Její sebevědomí bych teda chtěla mít! … říkáte si možná s trochou ironie v hlase 🙂
Samozřejmě jsem si chtěla původně zvolit klasickou doménu na jméno například sonasusankova.cz nebo sona-susankova.cz podle doporučení zkušených online podnikatelů a zvyklostí. Ale velice záhy jsem si uvědomila, že já už vlastně svou „značku“ mám. Pseudonym Soňa Moudrá byl pro mě jasná volba.
To se takhle jednou narodila holčička, byla to prvorozená dcera svých rodičů. Nejprve jí chtěli dát jméno po mamince, ale na poslední chvíli se rozhodli pro jméno Soňa. Jméno po mamince dostala až ta druhorozená.
A víte, jaký původ má jméno Soňa? Vychází ze jména Sophia = moudrost.
Když jsem byla na prvním stupni základní školy, tak jsem určitě nic o původu svého jména nevěděla. Ale když se mě tenkrát paní učitelka zeptala, co bych chtěla dělat, až budu velká, s naprostou rozhodností v hlase jsem řekla: „Chci být moudrá.“ Na to paní učitelka odvětila něco jako: „To je moc hezké, že chceš být moudrá, ale to je vlastnost, ale mě zajímá, jaké bys chtěla mít povolání?“ Já jsem pouze zopakovala „Chci být moudrá.“
Nicméně tato rozhodnost mě záhy opustila ve chvíli, kdy po dotazech na naše vysněné povolání následovalo výtvarné cvičení „nakresli svoje budoucí povolání“. No jo, ale když „moudrá“ není povolání, co mám teda nakreslit? Všichni spolužáci kolem mě již dávno čmárali po papírech všechny ty popeláře, doktorky a podobně, zatímco já jsem jen tiše zadržovala slzy, které se mi hrnuly do očí. Nakonec jsem se přizpůsobila a vymyslela, že nakreslím třeba kadeřnici, jen abych splnila úkol. Zkoušela jsem tenkrát dokonce ostříhat barbínu, abych tomuto povolání dala šanci, ale evidentně to nebyl dobrý nápad… chudinka dopadla opravdu špatně. 🙂Tuto vzpomínku z dětství jsem již téměř vytěsnila, až nedávno se mi začala zase vynořovat. No a jak jsem si tak na ten příběh vzpomněla a začala ho vyprávět některým známým jako zábavnou historku z dětství, někteří z nich zcela spontánně začali říkat … „Řekla Soňa Moudrá.“
Netvrdím o sobě, že jsem moudrá. Ale touha po moudrosti je zkrátka mým osudem. Moje vize budoucnosti je nyní taková, že se budu snažit k té moudrosti celý život přibližovat a kdo ví… třeba až mi bude něco kolem 100 let, tak už budu opravdu moudrá a budu moct konečně umřít. 🙂
Vše, co jsem se ve svém životě dosud naučila, nyní předávám skrze své služby >>