O tomhle se mi nechtělo psát.
Většinou nemám moc problém sdílet téměř cokoliv ze svého života. Je to pro mě možná i terapií – někomu to říct, vypsat se z toho. Je to úlevné, když je všechno „venku“ a už není co skrývat.
Tohle se ale týká citlivého tématu sexuality, týká se to mého osobního života, týká se to intimity, mého partnerského vztahu. Ale hlavně je to hodně čerstvé.
Najednou přišel impuls: Piš!
Tak jo.
Něco jsem zmiňovala na sociálních sítích – přišel nový muž do mého života. A začala jízda na horské dráze. Přívaly nezvladatelných emocí. Naštěstí on je natolik vědomý, že ví, že se ho to víceméně netýká, a já to vím také. Můžu na něj sice být hnusná, že mi něco hrozného udělal, ve skutečnosti ale není jiná cesta, než podívat se do svého nitra. Co je to za můj stín, který tak bolí a vyvolává tyto situace? Jaká nenaplněná potřeba se skrývá pod povrchem?
Asi tak po měsíci, kdy se pročistilo spoustu témat, jsem ho přestala nesnášet. Prozměnu jsem si říkala, že cítím takovou lhostejnost. Najednou je mi to tak nějak jedno. To je jako všechno? Takhle skončí ten vztah? Normálně jsem ho viděla, jak si povídá s jednou ženou, a cítila jsem úlevu. Představila jsem si, že prostě odejde s jinou a bude nám oběma líp. Hm, zajímavé.
Pak se ale objevil v mé blízkosti a já cítila, že ve mně zase narůstá něco… nějaký náznak hněvu? Co to je? ODPOR! Cítím k němu odpor. Jak když se vám někdo prostě hnusí. OK, takže mi není lhostejný. Pořád mi drnká na nějakou bolístku. Už toho mám dost. Už jsem z toho fakt unavená. Tak co tam proboha ještě je za další vrstvu?
Cítila jsem silnou potřebu udělat si (šamanskou) cestu do spodního světa. (Pozn.: Je to cesta, kdy v duchu procházím do spodního světa = podvědomí skrz strom života, tam se setkám s tamním strážcem Huascarem, který mi dělá průvodce. Můžu se tam setkat například se svými předky nebo projít čtyřmi komnatami v rámci techniky „Návrat ztracené duše„.)
Cítila jsem tak silnou potřebu a tlak, že jsem si tu „proceduru“ zkrátila oproti běžnému postupu. Standardně otevírám posvátný prostor za pomoci chrastítka a tzv.“Florida/Spirit water“, kterou prskám do prostoru (viz například ukázka zde na videu >>) a odříkávám u toho celou dlouho modlitbu. Tentokrát jsem se na to vykašlala, představila jsem si prostě, že přivolávám Hada, Jaguára, Kolibříka a Orla, Matku Zemi a Velkého Ducha ze všech stran a najednou jsem cítila, jak mě obklopuje energie tak mocná, jakou jsem snad ještě dosud nepocítila. Teď jak o tom píšu, mám ještě husí kůži.
Standardně používám chrastítko během celé cesty (mám zavřené oči a chrastím si u ucha) – to pomáhá k navození určitého transu, možná to pomáhá dostat se takzvaně do hladiny alfa nebo jiné? (nemám to změřené ani nastudované a popravdě je mi to celkem jedno, hlavně že to funguje 🙂 ) Každopádně i na tohle jsem se tentokrát vykašlala a rovnou vyrazila na cestu, tedy pouze v duchu, s jasným záměrem.
Už jak jsem sestupovala dolů, začaly mi téct slzy. Tak mi problesklo hlavou, že tohle bude asi síla. Dorazila jsem k Huascarovi a říkám mu: „Ukaž mi, co potřebuju vidět.“ A v duchu si opakovala svou novou smlouvu, kterou jsem přepsala v Chile po jednom z mých Návratů ztracené duše: „Jsem ochotná vidět všechno, co je pro nejvyšší dobro. Jsem schopná to ustát, i když to není příjemné.“ (Pozn.: Volný překlad, tu smlouvu jsem tvořila v původně v angličtině.)
Čekala jsem, že půjdeme do těch 4 komnat, že přijde další návrat ztracené duše. Ale že by to i Huascar chtěl zkrátit? 🙂 Tentokrát mě vedl rovnou k velké knihovně. Vytáhl knihu. Ale já bohužel tam dole v knihách většinou žádný text nevidím. Mé vize během šamanských cest nejsou úplně jasné a nevidím detaily. Je to spíš taková kombinace letmých, někdy rozmazaných a nejasných obrazů, barev, pocitů a „vědění“. Ale vím, že vždy dostanu právě ty informace, které jsou potřeba. Většinou, když pak potřebuju zjistit, jaká je tam smlouva, vezmu tužku a papír a čekám, co mi přijde do ruky.
Tentokrát to ale asi nebyla vhodná metoda. Huascar vzal tu knihu a jako by ji položil na nějaký projektor. (Pamatuju si, že kdysi na vysoké škole jeden profesor používal takové jakoby zvětšovací zrcadlo / projektor, díky kterému text, který měl na papíře nebo nějaké folii promítal na velkou tabuli.) Místo textu se začal promítat rovnou celý film.
Ty obrazy zase nebyly úplně zřetelné, ale jasně jsem chápala, že se jedná o znásilnění. Zřejmě nějaký minulý život, kde jsem byla znásilněná. Byla jsem přivázaná a byli tam lidé v kápích. A měla jsem pocit, že můj současný partner se toho nějak účastnil. Zároveň jsem věděla, že si za to nějakým způsobem můžu sama. A když jsem se ptala, jestli je s tím spojená nějaká smlouva, přišlo: „Naletěla jsem. Nemůžu nikomu věřit.“
Najednou začalo dávat smysl, proč k mému partnerovi můžu cítit odpor, přestože k tomu neexistuje žádné racionální vysvětlení. Udělala jsem si ohňový rituál, spálila starou smlouvu a sepsala novou, ale ještě to doznívalo celý další den. Několikrát během dne jsem plakala a potřebovala jsem být sama a odpočívat. Teprve poté jsem se byla schopná dostat řekněme do nějaké neutrality, ze které můžu s partnerem znovu otevřeně komunikovat bez emocí.
Tak a je to venku. Jo, je to úleva. A dneska už se tomu můžu zase smát. Asi jsem tak trochu masochistka, ale zjistila jsem, že mě tyhle procesy vlastně docela baví. Jo, jako když jsem uprostřed té temnoty, kdy nevím, co se se mnou děje, tak to většinou dost bolí a není mi to příjemné, ale zároveň, když pomyslím na to, že bych si třeba někde řekla o pomoc, tak přijde jasné NE! A pak je to za mnou a já si říkám: „Super! To byla zase jízda :D“
A začínám asi chápat proč to takhle mám. Prostě si myslím, že to je momentálně moje cesta. Potřebuju si to asi odžít, abych mohla posléze chápat lépe mé klienty a aby to oni už odžívat nemuseli.
Třeba takovýhle proces, který mi zabere pár dní (a jehož součástí je většinou spousta pláče, únavy, apatie, hněvu apod.), se určitě dá s pomocí energetického léčení výrazně zkrátit nebo třeba rovnou vyřešit během jednoho sezení. A někdy ani není potřeba nahlédnout do toho minulého života a dělat z toho nějaké drama. Když si představím, že by za mnou přišel hypotetický klient, který cítí nějaký nepochopitelný odpor ke svému partnerovi (podobně jako já v mém příběhu výše), jeden z možných průběhů sezení by mohl být třeba takovýto (= pokud zvolím proces Iluminace):
Přeju vám všem, kdo čtete tyto řádky, ať mají všechny vaše „procesy“ co nejhladší průběh, ať už zvolíte více „masochistický“ přístup jako já, nebo ať se rozhodnete si nechat pomoct. 😉
P.S.:
Kdyby s vámi rezonovalo to, jakým způsobem pracuji já, můžete se ke mně přihlásit na sezení (1.000,-Kč/hod online, které obvykle trvá 1 až 2 hodiny) zde >> a nebo si se mnou třeba dát nezávazný 15 minutový hovor zdarma >>
S láskou ❤️
Soňa Moudrá